Slunečnice se v našem kraji běžně nepěstuje, vlastně jsem ji tady nikdy na polích pěstovat neviděl. Pro větší rozmanitost místní zemědělské krajiny jsem to s ní zkusil. V plánu bylo sklidit zrno pro zimní přikrmování ptáků.
Necelých 8 tisíc metrů pro slunečnici na poli Na dílcích jsem začal připravovat už na podzim 2022. Na poli se zmulčovala vojtěška a zaorala se. Takhle to všechno počkalo do jara, kdy mi traktor pole uvláčel a po zmrzlých i zasel.
Ale nebylo to jen tak obyčejné setí slunečnice – nad slunečnici jsem nechal zasít ještě jetel plazivý. To z několika důvodů – pro omezení růstu plevelů a také pro omezení větrné či vodní eroze nebo omezení nadměrného zahřívání a vysychání holé půdy. Jetel plazivý, jak už jeho jméno napovídá, neroste do výšky, ale rozprostře se po holé půdě a udělá v podstatě zelený koberec, který zase nijak neomezuje růst slunečnic. Vlastně naopak slunečnice podporuje, protože symbiotické hlízkové bakterie na jeho kořenech vážou do půdy dusík a tím v podstatě mohou slunečnicím pomáhat v růstu.
Takhle to zní vše jednoduše a ideálně, ale počasí během roku nestálo na mé straně a dost mě potrápilo dlouhé období sucha v létě. Slunečnice mají teplo rády, ale trochu té vody k růstu potřebují. Jejich růst byl pomalejší a nevzešlo ideálně celé pole. Navíc nemáme k dispozici správnou techniku na setí slunečnice, ale i tak se to celé nějak zvládnulo.
Další kritický moment byl, když slunečnice rozkvetla. Je to takový signál, že si ji lidi všimnou a jdou si krásný květ utrhnout. Bohužel. Bez předchozí domluvy s farmářem to prosím nikdy nedělejte. Utržené slunečnice vám udělají ve váze radost týden, ale pro farmáře je to škoda, kterou mu nikdo nenahradí. Každý utržený květ znamená ztrátu v tomto nejistém a nevyzpytatelném podnikání. Škodu za utržené slunečnice zachránila cedulka s QR kódem. Díky všem, kteří zaplatili.
Čekání na sklizeň bylo velmi dlouhé. Slunečnice nedozrávala a neschla tak rychle, jak jsem si přál. Navíc na semínka v květech již pořádali nálety hejna ptáků. Což o to, byla pro ně určena, ale chtěl jsem ji nejdřív sklidit a prodat. Pak až měla být sezobána. Den sklizně nastal na konci září. Slunečnice ještě nebyly ideálně uschlé, ale počasí se mělo brzy zkazit. Nebylo tedy na co dál čekat a zrno muselo z pole pryč, jinak by mohlo začít plesnivět.
Sklizené množství bylo menší, než jsem očekávala, ale na druhou stranu se vše vešlo akorát do našeho vleku za farmářským autem. Doba po sklizni je pro nedosušené zrno velmi kritická. Slunečnice se po uskladnění musela několikrát denně přehazovat a vykládat na doschnutí na sluníčko, aby neplesnivěla. To by pak celoroční snažení přišlo vniveč. Bylo to jen tak tak, ale vlhkost se postupně podařilo srazit na tolik, že jsem mohl začít s prodejem. Samotný prodej byla už je radost. Mezi zdejšími lidmi byl o slunečnici pro zimní přikrmování ptáků velký zájem a sklad se rychle vyprázdnil. S pěstováním slunečnice budu pokračovat, letos nabité zkušenosti jistě uplatním.
Jak čtete, je to spousty starostí a práce od začátku až do konce a vše s nejistým výsledkem. Může se pokazit jeden dílčí krok a celoroční práce je pryč.
Prohlédněte si galerii fotek i s popisky:
